Ze života

„Zůstávám kvůli dětem.“Tuhle větu jsem si opakovala celé roky. Myslela jsem si, že jim tím dávám stabilitu, úplnou rodinu, pocit bezpečí.Dnes vím, že jsem se mýlila. A nejde o výčitky – jde o uvědomění. Zůstat ve vztahu s manipulátorem, narcistou nebo psychickým tyranem nechrání děti – ale vystavuje je skrytému traumatu, které si často ponesou […]

Když jsem odcházela z toxického vztahu, byla jsem přesvědčená, že žádný jiný vztah už nikdy nebude možný. Ne snad proto, že by nebyli další muži – ale protože moje srdce pořád patřilo JEMU. Stále jsem ho milovala. Jen jsem věděla, že s ním už nemohu být. Že ta bolest, kterou mi způsoboval, je větší než

Byl rok 1988. Tehdy jsem ještě netušila, že některé vzpomínky se mi vryjí do srdce jako hluboké jizvy a že to, co jsem považovala za zbytečnou hádku, bylo ve skutečnosti něco mnohem vážnějšího. Můj muž byl povolán na třítýdenní vojenské cvičení. Byla to doba, kdy jsme se od sebe poprvé odloučili – rok po svatbě,

Ještě teď, po tolika letech, si dokážu vybavit pocity trápení, bezmoci a lítosti, které jsem zažívala, když se mnou zase nemluvil. Trestání mlčením patřilo mezi jeho nejsilnější nástroje manipulace – a pro mě to byla ta nejhorší část. Pamatuji si, když se to stalo poprvé. Už jsme spolu bydleli, ale ještě jsme nebyli manželé. Z

Roky mě trápí, když vidím ženy, které se ztrácejí v toxických vztazích, stále hledají chybu u sebe a nevědí, co s tím. Sama jsem si prošla podobnou zkušeností a vím, jak těžké je uvědomit si, že problém není v nás, ale v manipulativním partnerovi. Žít s člověkem, který vás neustále sráží, přehazuje na vás vinu